V novém roce na nové lodi. Jaká byla má první plavba s průvodcem na MSC World Europa?

Začátkem nového roku mě čekala cesta, na kterou jsem se dlouho těšil – plavba jednou z nejnovějších a nejmodernějších lodí flotily MSC, vizionářskou MSC World Europa. Tentokrát to pro mě byla premiéra v novém formátu, neboť šlo zároveň o mou první plavbu s delegátem. Většinu programu jsem tedy měl perfektně zařízenou od naší šikovné delegátky a zároveň průvodkyně Anny Bendové, což dodalo celé cestě nový rozměr!

DEN 1: Barcelona a španělská mañana v praxi

Do Barcelony jsme dorazili o den dřív, abychom se vyhnuli zbytečnému časovému stresu. Po přistání nás uvítala španělská pohostinnost v čase zimní siesty. Zůstali jsme sedět v letadle a trpělivě čekali, až nám personál podloží kola špalky a připojí nástupní rukáv, abychom se dostali k zavazadlům a taxíkům. Po 20 minutách a vtipném hlášení kapitána jsme se dočkali.

Přesunuli jsme se na další zastávku, kde jsme čekali na kufry asi 30 minut. Byla to ideální příležitost naplno si uvědomit, že jsme na dovolené – a že tady není potřeba na nic spěchat.

Jediný, kdo ten den skutečně spěchal, byl náš řidič. Nepočkal na nás! Tím nám dal hned v úvodu šanci zažít řešení nečekaných cestovatelských situací. Naše delegátka Anička nezaváhala ani na vteřinu a náhradní dopravu pro všech 12 lidí rovnou vymyslela.

Všechno zařídila bleskově, jako mávnutím čarovné hůlky, a my jsme bez průtahů mohli pokračovat do hotelu. Jakmile jsme odložili zavazadla, čekala nás zimní Barcelona v celé své kráse.

Procházka po slavné La Ramble a jejím okolí byla o to lepší, že nás průvodkyně vzala i na skrytá místa, která v běžných průvodcích jen tak nenajdete. Tady se naplno ukázalo, jakou výhodou je mít s sebou někoho s takovými zkušenostmi. My jsme si v klidu užívali atmosféru večerních uliček a nasávali historii, o níž nám poutavě vyprávěla.

Procházku jsme zakončili opět na La Ramble u hotelu. Tam jsme se mohli rozhodnout, zda si půjdeme odpočinout na pokoj, nebo budeme pokračovat v objevování centra po vlastní ose. Neodolali jsme a vybrali si skrytou kavárnu s úžasným tapas, netradiční výzdobou a samozřejmě výbornou sangrií. Bylo to jedno z těch malých, ukrytých podniků s uměleckou hodnotou, kde se přírodní prvky mísily s velmi neotřelým designem. Ideální tečka za prvním dnem. 

DEN 2: Nalodění aneb Od Sagrady až po tropickou noc

Druhý den jsme před naloděním stihli návštěvu Sagrada Família, samozřejmě opět s odborným doprovodem naší delegátky. Věděli jste, že se tento chrám staví už od roku 1882, což je déle, než se stavěly egyptské pyramidy v Gíze? 

Pak už následoval návrat do hotelu pro zavazadla a cesta do přístavu. Ještě než jsme opustili pevninu, dostali jsme jasné instrukce k nalodění, oštítkovali si kufry a aktivovali lodní aplikaci, abychom byli v obraze.

Nalodění bylo velice rychlé a pohodlné. Prošli jsme bezpečnostní prohlídkou, odevzdali zavazadla, nalodili se, našli kajutu a v rámci bezpečnostního drillu zamířili rovnou do bufetu. Ideální trasa pro první seznámení s lodí, bezpečností, výhledy a sladkou odměnou na konci této první procházky po palubách!

Zavazadlo mi doručili do kajuty zhruba do hodiny. Mohl jsem se tedy v klidu převléknout, připravit se na informační schůzku, kde jsem se dozvěděl, co mě čeká další den, a vyrazil jsem na servírovanou večeři. Výborné jídlo a příjemná obsluha byly jen začátkem večera.

Po večeři jsem vyjel až na nejvyšší 22. palubu, abych si vychutnal ten magický moment, kdy loď vyplouvá a noční Barcelona se pomalu vzdaluje na obzoru.

Zbytek večera patřil objevování lodního života:

• Navštívil jsem Bar Elixir s neuvěřitelně pestrou nabídkou drinků a možností personalizace na míru od barmana. Profesionální přístup, výtečné drinky, skvělá atmosféra.

• Pokračoval jsem do Masters of the Sea, irské hospody s vlastním pivem, které vaří přímo na lodi. Ochutnat pivo vařené na moři za doprovodu tematické živé hudby… To prostě musíte zažít.

• Večer jsem zakončil v rytmu tropické noci v Panorama Lounge. Animační program a hudba roztancovaly celý sál. Loď se nehoupala, ale boky? Ty se cestovatelům vlnily ostošest!

DEN 3: Marseille – ranní fitness a francouzská elegance bez deště

Podle včerejších plánů bychom měli být v Marseille. Jdu to hned zrána raději prověřit do fitness centra na 19. palubě. Z té výšky mám přístav jako na dlani, takže se můžu ujistit, že kapitán nikde špatně nezahnul a my se neocitli mimo plánovanou trasu. Fitness bylo v 7 ráno skoro prázdné, a tak jsem si mohl užít ranní trénink nerušeně. A s dechberoucím výhledem!

Párkrát zvednu činku, hodím nohu přes nohu na páse… A už jdu zpátky do kajuty. V klidu se osprchuji, převleču a tentokrát jdu zkontrolovat, co nám posádka připravila v bufetové restauraci na snídani. Poctivý ranní trénink si zaslouží poctivou odměnu.

Bufetová restaurace nezklamala kvalitou ani pestrostí: od sladké snídaně, přes vajíčka, klobásky, omelety, veganskou nabídku, až po cereálie a čerstvé ovoce i zeleninu. Základem dobré snídaně je i káva a dostatečná hydratace. Bonusem je, že krásný výhled nenechali pouze fitku, ale můžu si ho plnohodnotně užívat i u dobrého jídla.

Po snídani se všichni potkáváme na recepci, kde kompletujeme skupinu a v mžiku vyrážíme do Marseille. Z přístavu do centra nás odveze lodní transfer, takže šetříme síly na objevování zákoutí tohoto francouzského městečka.

První návštěva patří Cathédrale La Major s krásnou zimní expozicí. Pokračujeme k malebným uličkám hlouběji do centra. Ze všech stran voní jejich známé francouzské levandulové mýdlo. S ohledem na sezonu a počasí Francouzi teprve otevírají kavárny a své obchůdky, což znamená, že nikde nejsou velké fronty ani davy turistů.

Dostáváme rozchod a jde se prozkoumávat na vlastní pěst. Město už se probudilo a začíná být aktivnější. Konají se městské dny, kdy dostávám do ruky zdarma různé suvenýry. Jako správný opatrný turista jsem se nejdřív bránil v obavě, co za to budou chtít. Mé obavy byly zbytečné. Dostal jsem pár hezkých věcí jen tak pro radost a nikdo po mně nechtěl nic víc, než abych si to tu užil.

Vypravil jsem se tedy za vrcholem francouzské kultury, hledám Croissant. A samozřejmě nějaký koutek, kde budu moct chvíli pozorovat dění kolem a užít si další z odstínů kávy. Krásné místo pro tuto příležitost jsem nalezl vedle Opéra de Marseille. Croissant snědený, káva vypitá. Znovu se potkávám s naší skupinou v čele s Aničkou.

I cestou zpátky dostáváme informace k dalším památkám, protože nejdeme stejnou trasou, kterou jsme přišli. Máme možnost navštívit pevnost Fort Saint-Jean, odkud nás okouzlil panoramatický výhled na rybářský přístav a na maják Phare de Saint-Jean.

Víte, co mě na závěr potěšilo? Celý den byl hlášený déšť. Ten jsme ale viděli jen z okna autobusu cestou z přístavu a pak až při návratu. Jinak nám počasí vyšlo krásně. Naše delegátka totiž ráno rozhodla, že z lodi vyrazíme o hodinu později, abychom měli časové okno bez srážek. Tomu říkám organizace na jedničku.

Po návratu z Marseille a krátké informační schůzce o dalším dni přišel čas na večeři a pak na něco skutečně speciálního. Už včera jsme totiž v baru Elixir, díky přátelskému přístupu personálu, získali „token“ s QR kódem. Po jeho načtení se nám otevřel svět, o němž běžný pasažér nemá tušení – pozvánka do tajného baru, který nenajdete na žádném oficiálním plánku lodi.

Jedná se o tzv. „Speakeasy bar“. Moje navigační intuice mě vedla na 4. palubu, do prostor vyhrazených pro posádku. Někam k blízkosti strojovny. Už samotný průchod technickým zázemím lodi byl zážitek. Celá tahle aktivita je vlastně jedna velká show. Zapomeňte však na nápojové balíčky, tady neplatí. A pamatujte, rozhodně se sem nedostanete jen tak.

Uvnitř nás přivítala živá hudba s nádechem kabaretu a interiér stylizovaný do dob americké prohibice. Každý drink ze speciální nabídky má svou vlastní, naprosto jedinečnou prezentaci. Díky komorní atmosféře a profesionální obsluze tu hosté zažívají mnohem osobnější přístup než na zbytku lodi.

Malý tip pro detektivní povahy: Tento tajný bar najdete pouze na lodích třídy World od společnosti MSC. Chcete-li ho zkusit najít, hledejte nenápadnou starou červenou telefonní budku – většinou bývá u vchodu na 6. palubě.

DEN 4: Janov – město práce, které vás překvapí svou kulturou

Sbohem Francie, vítej Itálie! Janov sleduji už od snídaně a musím říct, že z dálky působí majestátně. Naše delegátka Anička nám na úvod vysvětluje, že není tím typicky okázalým italským městem. Naopak – je to „město práce“. Místní dokázali dokonale využít sílu moře a vybudovali tu nejvýznamnější přístav ve Středomoří. Svou roli plní dodnes.

To, že Janov nehraje na první pohled na okázalost, neznamená, že nemá co nabídnout. Naopak! Dozvídáme se, že byl Evropským hlavním městem kultury a od roku 2006 se část jeho historického centra zapsala na seznam UNESCO. Naším cílem se stala například nádherná ulice Le Strade Nuove.

Přístav se probouzí už časně zrána. Naši procházku podbarvují pouliční umělci, kteří hrají na kytary a zpívají italské písně pro kolemjdoucí.

Pokračujeme ke katedrále svatého Vavřince, jež je pro tuto oblast architektonickým unikátem, a následně na hlavní náměstí Piazza de Ferrari. Tady dostáváme rozchod a já se vydávám objevovat malebné uličky tohoto, pro mě nového, místa.

Nacházím malou kavárnu, v níž si standardně dopřeji občerstvení. Když se vracím do přístavu, objevuji skutečný poklad – Pesto Store. Jde o malý rodinný podnik, kde si zkrátka musíte koupit pravé domácí pesto. K němu vám zdejší prodejci s láskou doporučí i ty nejvhodnější domácí těstoviny.

DEN 5: Všechny cesty vedou do Říma (a do Neapole)

Nový den, nová destinace. V tom jsou plavby bezkonkurenční!

Měli jsme být v Římě, jenže v přístavu nás vítá nápis Civitavecchia. Chvíli váhám, jestli kapitán nezabloudil, nebo jestli jsem jen ráno vypil málo kávy – takhle se přece Řím nepíše. Na to nemusím umět italsky.

Delegátka Anička mě ale rychle vyvádí z omylu. Přístav patřící k Římu nese název Civitavecchia a nachází se od něj zhruba hodinu jízdy. Je to nejblíž, kam se lodí dostanete, a pak vás vyzvedne transfer a odveze přímo do Říma.

Náš transfer nás zavezl přímo až ke Koloseu. Tady na nás už čekal domluvený lokální průvodce, paní Věra. Žije v italské metropoli již 55 let. Během pár minut chápu, že zná město lépe než já svou každodenní cestu do práce.

Provádí nás centrem a servíruje takové kvantum historie, až se v myšlenkách vracím do školních lavic na hodiny dějepisu. Proti znalostem, jimiž paní Věra disponuje, jsem rád, že si umím zavázat tkaničky bez návodu.

Výklad má neskutečný spád. Ke každému letopočtu přidává vtipnou historku či nečekaný poznatek, a tak neztrácí moji pozornost a já načerpávám všechny informace.

Přesouváme se přes Forum Romanum směrem ke Španělským schodům, následně přes centrum směrem k slavné fontáně di Trevi.

Mezi třemi záchytnými body, o nichž píši, jsme měli výklad v podstatě nonstop ke všemu, co bylo kolem nás. Od tvarů oblouků, přes barvy mramoru, typy architektury, historické osobnosti, až po události a příběhy, které tyto lokality a památky nesou. Bylo to jako procházka samotnou historií této nebývalé říše.

U fontány jsme si dali rozchod a měli jsme čas na občerstvení, toaletu, nákup magnetky pro babičku atd. A už jsme znovu kompletní skupina a pokračujeme dál!

Čekal nás Pantheon, vily šlechtických rodů, Fontána čtyř řek na Piazza Navona, odkud jsme se vydali k Andělskému hradu a až do srdce Vatikánu k bazilice svatého Petra a Sixtinské kapli.

Výklad paní Věry neubíral na intenzitě a obsahové rozmanitosti. Naše exkurze se dostala ke svému nevyhnutnému konci, můj zájem o toto místo však rapidně narostl. Určitě se sem musím vrátit! Řím toho nabízí tolik! A vím, že jsem ještě mnoho neviděl.

Kousek od Svatopetrského náměstí nás nabral řidič a zamířili jsme zpátky na loď. Po krátkém odpočinku a večeři jsem si byl opět zacvičit a tentokrát jsem sledoval, jak opouštíme Řím a užíval si idylickou italskou atmosféru, jež ve mně zanechal.

Cestou z fitness potkávám ve výtahu někoho z posádky, kdo má fešácké sako a hodně proužků na rukávu, až si říkám, jestli to není kapitán. S příchodem do kajuty se dozvídám, že to kapitán nebyl. Ten na můstku vyhodnocuje situaci s počasím. V informacích, které mě už čekaly v kajutě, se dozvídám, že nepokračujeme v naplánované trase z bezpečnostních důvodů. Zimní moře umí být nevyzpytatelné.

Naše plavba měla původně pokračovat zakotvením v Messině a následně na Maltě, konkrétně ve Vallettě. Jaká byla náhradní trasa? Naštěstí neméně zajímavá než ta původní: na nejbližší zastávce nás čeká Neapol, potom Palermo.

Sleduji předpověď počasí a hlášenou výšku vln a upřímně kapitánovo rozhodnutí vítám. Potkávám se s Aničkou, abych zjistil, jakou míru paniky bych měl pro nejbližších 15 minut nastavit. Obratem jsem uklidněn, když vidím, jak s ledovým klidem na recepci domlouvá náhradní výlety a alternativní program. Téhle ženě prostě nic nezkazí plány!

DEN 6: Neapol – kontrasty, Maradona a babičky se solí

Návštěva Neapole byla tak trochu překvapivým darem z nebes. Kvůli hrozícímu špatnému počasí kapitán naši plavbu odklonil a místo původní trasy jsme obepluli Sicílii ze západu právě přes Neapol.

Už z paluby jsme mohli pozorovat, jak se nad městem tyčí sopka Vesuv – jedna z nejnebezpečnějších na světě. Možná ono neustálé ohrožení dělá Neapolany tak emotivními, hlučnými a neuvěřitelně napojenými na přítomný okamžik.

Když jsme vyrazili na procházku, Na kopci Vomero nad námi bděla pevnost Castel Sant’Elmo. Při cestě z přístavu jsme míjeli „nový“ hrad Castel Nuovo, který dříve strážil vstup do města.

Postupně jsme dorazili až na velké a reprezentativní náměstí Piazza del Plebiscito, oficiální tvář Neapole s královským palácem a bazilikou San Francesco di Paola. Ta nápadně připomíná římský Pantheon a před jejím vstupem stojí jezdecké sochy bourbonských panovníků. Říká se, že když si zavážete oči a pokusíte se projít rovně mezi sochami směrem k bazilice, nikdy se vám to nepodaří – přestože je povrch zcela rovný. Prý proto, že v Neapoli cesta k moci nikdy nebyla přímá. My jsme tuhle výzvu raději vynechali.

Minuli jsme nejstarší operní dům v Evropě, Teatro di San Carlo, a vstoupili do nádherné secesní Gallerie Umberto I. Právě tady na mě naplno zapůsobily neapolské kontrasty. Na jedné straně luxusní galerie, na druhé turisté i místní sedící na schodech s pizzou v ruce.

Z hlavní nákupní třídy Via Toledo, kde na nás ze všech výloh svítily nápisy „saldi“ (výprodeje), jsme odbočili do legendární čtvrti Quartieri Spagnoli. Síť úzkých uliček plných chaosu. Do jedné z nich jsme zabočili a na uvítanou nás neapolské babičky posypaly solí na znamení ochrany. Zdálo se, že ji v tom chaosu možná budeme potřebovat. Úzkými ulicemi se zběsile proplétaly skútry, všude kolem byly portréty Diega Maradony. Místní se hlasitě bavili a gestikulovali. Děti pobíhaly sem a tam. Nad našimi hlavami vlály vlaječky spolu s prádlem nataženým mezi domy. Pochopili jsme, že tohle je ta pravá Neapol.

Vrátili jsme se na hlavní třídu a zakončili zážitky přesně tak, jak se v Itálii sluší a patří: vyhlášenou neapolskou pizzou a šálkem dobré italské kávy.

DEN 7: Barevný porcelán, citrony a sicilská pohoda, to je Palermo

Moře bylo v noci neklidné a loď se malinko pohupovala. Překvapivě to ale nebylo vůbec nepříjemné, ba naopak! V posteli to člověka ukolébalo k sladkému spánku a jelikož jsme měli sraz se skupinou až v 10 hodin, tak jsem si dopřál královský spánek.

Po vydatné snídani jsme se skupinou společně vyrazili do ulic. Palermo nabízí skvělou výhodu: přístav situovaný prakticky v centru. Proto žádné transfery nebyly potřeba. Prošli jsme kolem rybářských lodí a za poutavého Aniččina výkladu plynule došli až k fontáně Pretoria a následně na Quattro Canti (náměstí 4 ročních období). Rozchod si dáváme až u monumentální katedrály Cattedrale di Palermo, odkud jsem se vydal prozkoumávat zapadlé uličky a hledat tu nejlepší místní kavárnu.

Palermo je městem umění a barev. Kam se podíváte, tam vidíte citrony a typické porcelánové sochy hrající všemi odstíny. Kromě vizuálních zážitků si tu přijdete na své i v případě kvalitního vína. Celou tu italskou idylku navíc dokreslují pouliční umělci, jejichž zpěv se nese historickými uličkami.

Během návratu k lodi jsem si prohlédl Teatro Massimo di Palermo. Tato fascinující stavba svou architekturou připomíná spíše Španělsko než Itálii, což dokládá zdejší barvitou historii.

Po druhém italském cappuccinu jsem se vrátil na palubu. Čekaly mě sice pracovní povinnosti, ale s vidinou blížícího se Galavečera se mi pracovalo mnohem lépe. Večer nás totiž čeká slavnostní setkání s důstojníky, a možná se ukáže i kapitán!

DEN 8: Relaxace, hazard a čaj o páté na moři

Plavba se pomalu chýlila ke konci a nás čekal návrat do Barcelony. Vzhledem k větší vzdálenosti ze Sicílie jsme měli možnost odpočinout si před návratem domů formou dne na moři.

Tento den jsem se rozhodl navštívit Tea Bag bar. Ten byl vyčleněn jako jedna z tichých zón lodi, což mi poskytlo příjemný prostor pro dokončení pracovních povinností. Profesionální obsluha a rituál s dobrým čajem udělaly z práce v podstatě relaxaci.

V aplikaci lodní společnosti jsem si našel denní program lodi. Nabídka byla víc než pestrá. V nákupní sekci rozdávali zdarma náramky a různé připomínkové předměty. V Panorama Lounge se pořádaly kvízy a večer už byla naplánovaná taneční zábava. V Luna Park aréně se organizovaly cvičební lekce přes den, večerní část byla věnovaná DJovi a různým dalším zábavným aktivitám.

V kasinu mezitím vrcholilo napětí. Hrálo se totiž o 350 000 € v lodním losování. Jeden los stál 2 €, takže obsluha z kasina obešla bary a nabídla poslední možnost zakoupení losů pro účastníky plavby. Pozorný čtenář uhodne, že já nic nevyhrál.

Zatímco společenské prostory byly plné hudby a života, klidnější povahy našly relax v Aurea Spa či Jungle Pool, který byl taky vyčleněn jako tichá zóna pro daný den.

Můj večerní program se nesl ve znamení vína ve Fizz baru a pracovních povinností před návratem do Česka.

Barcelona – odlet domů s chutí jamónu

Vylodění v Barceloně proběhlo jako po másle. V 8 ráno poslední snídaně, uzavření palubního účtu (na recepci mi ho pro evidenci ochotně vytiskli) a v 9 hodin už za doprovodu hudby a loučící se posádky opouštím loď. V terminálu na mě přesně podle plánu čekalo zavazadlo i mikrobus pro transfer na letiště.

Před odletem jsme měli ještě čas, takže se skupina rozdělila. Část zamířila do Muzea katalánské kultury a část, spolu se mnou, se vydala do vyhlášené tržnice Mercat de la Boqueria. Místo klasických magnetek jsem si domů poctivě zabalil španělský jamón a čerstvé tapas pro rodinu.

I na letišti nás koordinuje skvělá delegátka Anička a pomáhá s celým procesem návratu domů.

Plavba je u konce a já se už teď těším na další možnost poznávat svět lodí a destinace plné kultury a zajímavostí.
 

Bylo to nezapomenutelné!

Zažil a napsal Sebastian Farárik, korektura Iva Preislerová